Rumunsko 2018 část 2.
První část cestopisu je zde
24.6.2018 neděle
Vstávat a cvičit…protože je ráno…krásné slunečné nedělní ráno. S Petrem vaříme kafčo na pokoji v hotelu za soutěskou Bicaz, někteří šli na hemenex dolů do restaurace. Vyjíždíme v 5 „seniorech“ směr Sighisoara, junioři vyjíždí později a jedou přímo směrem na Brasov, protože chtějí vyrazit na terénní výlety po okolí.
Cestou na Sighisoaru jsme se zastavili u lomu, kde bývala sopečná aktivita, protažení a valíme dál stále se měnící krajinou. Dojeli jsme na přehradní hráz, viditelně je zde méně vody, než bylo puvodně zamýšleno. Vaříme kafe a s Petrem šplháme na stěnu nad hrází. Určitě to musí být něčím zajímavé, když je tam zakázaný vstup 
Nic zvláštního, jen výhled…ani ostraha přehrady nevylezla z baráku vlevo…
Cestou do Sighisoary jsme jeli oblasti, kde v obcích byl u mnoha domů udělaný vchod či vjezd s dřevěným vyřezávaným nebo malovaným portálem. Moc pěkné, některé skromné a hodně staré, jiné očividně nedávno vyrobené.
Hrad Sighisoara je NA KOPCI! nad městem. Viditelně se údržbou nikdo moc nezabývá. S ohledem na valící se davy turistů směrem nahoru jsme měli obavu ze statické stability stavby a zůstali jsme v půlce kopce v maličké restauračce. Odměnou bylo studené pivo, úžasná gulášová polévka a výhled na hrad i město.
Brambora u hradu Rupea…krátká zastávka a mažeme dál.
Cestou z Sighisoary směrem naBrasov vidím v Google mapách, ze Jan Micinka Kocourek je už někde v kopcích nad Sinaia, jak bylo plánováno. Za Brasovem jsme dojeli kolonu lufťáků z jihu, kteří byli na víkend v horách.
Stoupeme serpentinami a bravurně ve vracečkách objíždíme stovky stojících nebo plížících se aut. Kolona je dlouhá snad 15km, mozná i víc. Dojíždíme ke křiřovatce, kde stoji policajt, usměje se, otočí a ignoruje naši jízdu po středové čáře. Auta v našem směru i autobusy doprotivky bez problému uhýbají ke stranám a nedělají problémy jak řidiči v CZ/SK, neuvěřitelné… Většina z nich přitom byla z oblasti hlavního města Bukurešti. Jiný kraj, jiná mentalita.
Z velkého centra Sinaia odbocime vpravo na silnici 71 a stoupame krasnymi serpentinami do hor az k odbocce do rezervace Bucegi. Konečně boží klid… Varime kafe, oddych po napeti z kolony a vyrazime do kopcu po nove asfaltove cesticce č. 713, uzke sotva pro auto a motorku s kufry
V intercomu klukum ve srandě říkám, že jedeme taaaam nahoooru na ty travnaté vrcholky… Cesta se vine kolem stěn kopců v hustém lese, v zatáčce čeká propadnutá silnice :O a o pár metrů dál zásyp kameny, spadený strom atd. Nicméně nám není jasné, proč byla dole cedule slepá ulice a zákaz vjezdu, když zde Rumuni hrají na honěnou 
.
Cesta vylezla z lesa a rozšířila se , zůstala jen zelená tráva, pasoucí se ovce a krásné vyhlídky do krajiny. Je kolem 17. hodiny a u horské chaty Cabana Dichiu na parkovišti konečně potkáváme Honzu, Tomáše a Martina. Prostě jsme dojeli táááám nahooooru 
Oblačná výška, tráva, ovce, ovčácký pes s kamarády pasou ovce a ovčák si u karavanu klohní polívku. Vedle horské chajdy je pár stánků s vynikajícím sýrem, prosklená lednička s Pepsi a nekonečný klid….
Kluci uz poskákali kopce, my senioři vyrážíme po 713b dál do kopců. Asfaltka konci a my jedeme dál po šotolině k horskému hotelu. Petr nevěřícně kroutí hlavou, že mu jeho Honda CBF1000 ještě nenakopala do zadku a jako silniční stroj akceptuje i terén 
Naše čtyři R1200GS zvládají v pohodě, i kdyz s tou bagáží to neni žádná hitparáda.
Vracíme se na asfalt a sjíždíme dolů do Sinaia a kolem stojící kolony směr Brasov, na křižovatce u známého policajta odbočujeme na Rasnov a po asi 10km na noc zůstaváme v hotelu ZADA. Majitel i recepční jsou prima, v restauraci na nás čekají obrovské sklenice pálenky. Za 70lei ubytko i snídaně – doporučujeme!!
25.6.2018 pondělí
Po vydatne snidani startujeme v pocinajicim slunecnem dni za dalsimi atrakcemi. Odbocujeme na silnici 73 a zastavujeme v mestecku Bran, kde je „draculuv“ hrad. Mylně je knížeti Vladu „Draculovi“ přisuzován v nějakém románu. Z návštěvy nic nebude, v pondělí až od 12hod. Procházíme alespoň místní tržnici a vstupné utratíme za kávu a birella.
A s takovymi exoty cestujeme… Jan Micinka Kocourek a Jiří Drábek při zkoušení brýlí
Vyjeli jsme ještě asi 20km za Bran na JZ po silnici 73 v krásných serpentinách a horských úsecích, otočka a všechny ty serpentiny zase nazpět. Paráda Rohlik jak cyp
Žádná radost netrva věčně, projel jsem kolem krávy, co se pásla na mezi, otáčela hlavu, Petr Jergl ji stihl objet a Tomáš Holinka ji trefil pravobokem :O. Teče voda, taháme nářadí a dolívame vodu… O pár kilometru dál zastavujeme znovu, protože to chčije jak vodotrysk… Za chvili se vrací i splašený Rudolf Chytil, Jan Micinka Kocourek a Martin Holek , kteri nehledí do zrcátek a ujeli pryč. S Tomem jsme zatím odstrojili chladič a zjistili drobné trhlinky. Tomáš má naštětí nějakou dvousložkovou pryskyřici, kterou půjde chladič zalepit. Mezitím vytahujeme vařiče a v autobusové zastávce vaříme jídlo a pak vyrážíme dál směr město Fagaras. V Kauflandu doplnení zásob a pokračujeme k odbočce na průsmyk Transfagarasan.
Jižní strana Transfagarase, kousek od opravdového draculova hradu Poenari je přehrada, kterou jsme objížděli snad stovkou zatáček. Protože jedu v čele pelotonu, udávám tempo sám sobě – jel jsem v té skororovině docela svižně, v některých vracečkách ale byl i píseček, který párkrát docela klouzal. Olda se mě drží na dohled, až mám strach, že při tom dohánění někde hodí tlamu, tak raději trochu zvolním. Dojíždíme konečně až k hrázi přehrady.
Plno českých bikeru na hrázi, se kterými se pozdravíme a okukujeme s čím kdo drandí rumunské cesty. Při odjezdu se na konci hráze projede tunelem vlevo a pak pár zatáček a jsme pod hradem Poenari – to je ten pravý hrad Vlada Draculy. Projel jsem tím tunelem a najednou proti mně biker mává ať zastavím, vyvalené očiska jak kráva před kopcem a vzrušeně koktá …med..med…medvěd !! Pomaličku popojíždím vpřed, kluci za mnou opatrně v bezpečném odstupu pro případnou otočku a bez dráždění projíždím zvolna pravotočivou zatáčku a na levé krajnici po šutru poskakuje jedno nebo dvě medvíďata a vedle nich dohlíží máma medvědice. Všichni jsme bez zbytečného hluku projeli a pak normálně pokračujeme dolů. Míjíme kemp pod hradem, nějaké restaurace a hotely a pokračujeme dál. Kousek za Poenari je vesnička Corbeni, ubytujeme v prostorném pensionu Belvedere, jídlo naproti přes silnici v Pensiunea Arizona. V jednom vařili jen do 20hod (tam co jsme bydleli) a druhý měl naprd bydlení, ale super krytou terasu s krásným výhledem. Skromná večeře pro dva by dala zabrat asi i čtyřem …Tomáš ji pro jistotu spořádal sám, aby se v noci nevzbouzel hladem
Výjezd na průsmyk Transfagarasan, (video je na FB) bílá KTM je Tomáš se žvýkačkou v chladiči, na oranžové KTM mastí Jan Micinka Kocourek.
26.6. úterý
Ráno je na dvoře posnídali a vyrazili zdolat 1480 schodu na Dráculův hrad Poenari. Martina tahaly pracovní povinnosti, takže se rozloučil a vydal se na cestu domů sám. Dole pod hradem teče řeka z přehrady a po druhé straně šli ovčáčtí hafani na procházku s asi třistahlavým stádem ovcí a koz, ovčák se flákal někde vzadu a balil si čvaňho
Cestou na západ od jižního konce Transfagaraše přijedeme k průmyslovému areálu solných mlýnů a solný důl Ocnele Mari….za 20lei busem do vykutaného podzemí, kde si můžou náklaďáky hrát na honěnou.
Solný důl, busy dolů odjíždějí v celou hodinu. Zajímavé. Dokonce i kaple pravoslavné církve a podzemní restaurace s výbornou kávou, chlazeným pivem a víno.
Cestou směrem k Transalpina jsme zajeli k ženskému klášteru Horezu. Nádherný komplex, postavený v 16. století. Nejmladší sestra 25let, nejstarší 100let. Úžasná výzdoba, motorky na parkovišti u brány hlídala čistotná Milka
V areálu není problém, ale uvnitř kostela se nesmí fotit. Popovídal jsem si s řádovou sestrou, která tam u vchodu prodávala suvenýry (english) a pak jsem si vevnitř všechno vyfotil. Pravoslavné kostely jsou velmi zdobné, krásně malované a perfektně udržované. Pokud se podíváme do mapy, je podobných klášterů velké množství, Rumunsko je velmi religiozní země.
V Novaci na benzínce nad městem úplně na patě serpentin jsme natankovali, ekologicky namazali Petrův řetěz a vyrazili nahoru na Transalpina…krásná silnice, ale ty krávy na silnici a jejich hoviša bych si klidne odpustil.
Když jsme odpočívali, přihnal se z pastvin mezi námi a městem krásný koník…cválal po planině a jak byl blíž, uviděli jsme, že za ním asi na dvacetimetrovém laně , kterým byl asi uvázaný, vlaje asi dvoumetrová tyč. Koník proletěl přes silnici…za ním špagát…tyč …a kousek za ní projelo nějaké auto, co se rozjíždělo z města nahoru do kopce. No, bylo to docela natěsno.
Stoupáme serpentinami nahoru, porostu ubývá, i těch kravských scenérií je méně. Přejezd horským střediskem Rănca dál na sever a do oblak…. Na fotce Rănca pod námi, škoda, že silnice byla mokrá….
Ve vrcholové části Transalpiny jsou jen travnatokamenité planiny, ale to není překážkou k tomu, aby se tam nezbudovaly z prkýnek a hader stánky se suvenýry, hned vedle silnice. Těsně za vrcholem Transalpiny Olda Kyllar pózuje na motorce, nemá ruční brzdu . Někde po těch kopcích vlevo sjíždějí Cestu králů offroadem Jan Micinka Kocourek a Tomáš Holinka.
Uprostřed horských serpentin je rozsáhlý pastevecky tábor – karavany, terénní auta, plno ovcí.
Sjíždíme dolů na křižovatku v osadě Obârşia Lotrului, ve stánku dáváme kafe a pokřoupáme trochu oplatků či lepeňáků – každý, co mu zbylo. Pokecáme s partou českých cestovatelů na bramborácích a Transalpech, sleduju, že na mapě se Honzův a Tomášův puntík pohybuje směrem k nám. Posílám SMS, že pokračujeme na sever po DN67C najít nějakou postel a vyrážíme po skoro nové asfaltce dál.
Zakotvili jsme v chatičkách na břehu jezera Cabana Oasa. Tomáš s Honzou jeli hřebenovou Cestu králů, tak občas na google maps sleduju nasdílenou polohu, kde se asi pohybují. U jezera je signál velmi špatný, takže honím každou čárečku. Kluci v 19:45 místního času konečně dojeli.
Dojela sem parta polských čtyřkolových offroadistů…je jich plná hospoda… Už potmě jdeme do chatky společně s Honzou a Petrem spíme v jednom domku, druhý obývá Olda s Jirkou a ve třetím je Tomáš s Rudou. V chatce je najednou nedýchatelno – Honza zul crossové boty a pavouk v rohu sbalil rodinu a utíkal ven do chladné noci. Honza šel do sprchy, Petr utekl ven uvařit si kafe a já jsem s pytlíkem na rukou nabral fusky i boty a vynesl to ven. Petr málem vylil kafe, že se nějak nepodařilo nebo co… V chatce jsem musel otevřít okno a dveře a intenzivně vyvětrat. Ještěže se mi podařilo při příjezdu vydyndat z majitele teplomety, takže se budka docela rychle znovu vytopila. Usínáme po krásném cestovním dni.
27.6. 2018 středa
Další den ráno vstáváme v 6 hodin, abychom ujeli srážkové frontě, která se hrne od východu. Startujeme po uvaření kafe cca v 7 a na konci hráze jezera Oaza odbočujeme vlevo na silnici 704, která má vést směr SSZ. Dopředu se prodral Tomáš Holinka a Jan Micinka Kocourek na svých KTM a mizí z dohledu, neslyší troubení, protože my ostatní zastavujeme. V interkomu jsme po pár stech metrech zhodnotili, že to není povrch, po kterém bychom za mokra chtěli pokračovat – díry, blatíčko, louže, mrholení.
Otočili jsme a vracíme se zpět na 67C a jedeme na sever směr Sebes. Cesta údolím kolem vody není nudná, ale na vlhké silnici jedeme opatrně… stále mrholí… Kluci nás po nějaké době dojeli a zastavujeme u automatické benzinky na dotankování některých strojů.
U Sebese najíždíme na dálnici A1 a jedeme na západ směr Deva, kde sjedeme a pokračujeme na SSZ směr Oradea…přestalo pršet. Před městem zastavujeme na benzince MOL, doplníme benzín za zbytky rumunských čmrdlíků a jedeme k hranici do Maďarska…znovu prší.
Z Oradea až na čáru je kolona kamionů – předjíždíme je pruhem pro motorky (ta bílá čára uprostřed) a dojíždíme až k celnici, kde kontrolují občanky. Projedeme, schováme doklady právě včas, začalo totiž intenzivně chcát…
Po E79 dojíždíme ke kruháči v městečku Berettyóújfalu, zastavujeme a ukryjeme se v boxech na mytí aut wapkou…
Po krátké poradě (že počasí stojí za hovišo) jsme zaplatili poplatek na dálnici (1470HUF na 10dní), který je registrovaný na registračku vozidla s tím, že jedeme směr Miskolc, přespíme v termálech a ráno sjedeme úsek Miskolc-Eger a pojedeme směr Slovenský termál a další den domů.
Ujeli jsme asi 15km, když Petr v intercomu poznamenal, že je zde odbočka do Hajdúszoboszló, kde jsou termály, které původně navrhoval k navštívení… zastavujeme za vesnicí, krátká porada promáčených chlapů, měníme plány, otáčíme a za chvíli jsme před vchodem do termálů – zavíračka je v 19, aktuální čas je 16:40 …vpadnul jsem do nejbližšího hotel/penzion Jarja…mají penzion za rozumný paníz asi 800m od lázní. Balím klíče, že se zaregistrujeme cestou z lázní a mažeme na penzion.
Ve dvoře zaparkoval Jirka, Olda a Honza, ostatní nechali stroje venku, že se jen vybalíme a letíme se koupat.,,, K lázním dojelo 5 magorů v šortkách, Crocsech a zelených bundách, zamkli motorky a vzali lázně útokem
Horká voda, dvě hodinky odpočinku, to zaslouží doplnit….oblečeme se a jdeme na recepci hotelu zaplatit nocleh, pak za rohem kupujeme gyros v tortile a točenou Plzeň a pak se hrneme zpět na penzion.
Na dvoře přibylo pár motorek kluků z Ostravska, jedou dolů směr Chorvatsko s předpovědí deště na 3 dny :O
Před odjezdem do termálů jsem našel v kotelně zavřený kohoutek topení….už před odjezdem začaly radiátory topit 20 a při příjezdu bylo v baráku asi 24°C …SUŠÍME !!! Neprší – zajdeme ještě nedaleko na jedno pivo a usínáme hlubokým spánkem…
28.6. čtvrtek
Ráno snídaně v kuchyňce, balíme krámy a najednou oznamují skoro všichni, že jedou domů, protože doma neprší :O Nepomůže ani informace, že fronta odejde a že bude odpoledne a pozítří pěkně…:(
Nakonec jen já a Petr Jergl jedeme podle původního plánu na dva dny odpočinku. Kluci odjíždí, přejeme jim dobrý dojezd a plechovou zadnici …čeká je 630km domů. S vědomím, že nechtěli jet víc jak 300km za den a najednou jedou víc jak dvojnásobek, je nám to trochu divné :/…co už naděláme…
Sedáme s Petrem na motorky, loučíme se s Ostraváky a jedeme směr Szolnok – Budapešť. Krásné počasí je odměnou… Na jedné benzince nedaleko před Budapeští jsme narazili na Honzu a Tomáše …Honzovi jsem dal trochu oleje do motoru, aby byl v klidu a vyrážejí. My jsme si dali kafe a koblih a jedeme taky na Budapešť.
Cesta docela ubíhá, bavíme se předjížděním, protože cesty tam malují podle pravítka a kopce jsou akorát když silnice jede na most nad železnicí 
. Kousek před letištěm jedou proti nám dva bikeři a mávají, ať zpomalíme…až se míjíme a zdravíme, zjistíme, že jsou to motorkoví policajti Po cca kilometru míjíme u silnice v našem směru radar….Díky, kluci (y)
Nad hlavou nám startují a přistávají letadla z nedalekého budapešťského letiště a my vjíždíme do města. Najíždíme na hlavní metropolitní ulici – Rákoczi utca – a suneme se směrem k Dunaji. Za mostem vpravo, serpentinami do kopce, bereme parkovací lístek a vjíždíme na náměstí na parkoviště. Lankem jsem zamknul bundy a helmy a jdeme na asi 500m vzdálenou rybářskou baštu „Halászbastya“ a Matyášův dóm. Krásné stavby, báječný výhled na město.
Při výjezdu platím 390HUF za 50min stání a sjíždíme z kopce dolů, směrujeme směr Tatabánya – Györ po dálniční výpadovce. Je to jednodušší, jak opustit metropoli.
Asi po 15km sjíždíme z dálnice a jedeme kochačku po silnici č. 1 do Tatabánye a vyjíždíme nad město k Turul Monument = obrovská orlice, která je prý mytologickým objektem nějakých národních pověstí, či co… Odpočinek v parku pod stromy, nasedáme a jedeme směr Komárno a cílem jsou termály Velký Meder. Předjíždím delší kolonu aut, včas se zařadím do svého pruhu a asi po 1km najednou kuc..kuc..brrrrrm…a ticho. Setrvačností dojedu na odstavnou plochua jen tak si říkám, že někdo nahoře mi pomohl a benzín nedošel při tom předjíždění… Dolívám 2l z kanystru by Marselus Marselus a dojíždíme k OMV na okraji V.Mederu.
NO, co na to říct…já blbec jsem si neuvědomil, že jsem dotankoval necelou nádrž, protože jsem měl jen zbytek rumunských RONů. Dojezd tedy nebyl přes 500km a navíc jsme za to na rovinkách tak trošičku tahali, takže to nevyšlo dle odhadů
Dojeli jsme do Mederu ke známému Joszefovi, měl volno, takže bereme oblečení z kufru, převlečeme se a mastíme do 200m vzdáleného termálu. Klobáska, pivo, horká voda, spánek…paráááda
Po výlezu z termálu ve 21:00 sledujeme druhou půli MS ve fotbalu, když Angláni dostali latu od Belgie, jdeme na penzion a spíme až do rána jak dřeva.
29.6.2018 pátek
Ranní káva a snídaně, nasedáme při stoupajícím sluníčku a jedeme směr Dunajská Streda – Senec – Pezinok – Pezinská baba – Pernek – Malacky – Velké Bílovice – Čejkovice – Čejč – Ždánice – Bučovice – Vyškov – PROSTĚJOV !!! Dojíždíme asi ve 12:15 domů, zdraví a plní zážitků
Krámy domů, motorka do garáže….Honza tam má už polorozdělanou svoji KTM, kde mu nějak nedrží rámový oblouk pod topcase – musí ho srovnat a vyztužit. Nechávám kačenku s bramboráčkem v garáži, poděkuji za výdrž a na kole mažu domů do sprchy.
Shrnutí:
- rumunští řidiči ochotně a pravidelně uhýbají motorkám, případně i přibrzdí u kraje
- obvyklá rychlost v obci 70kmh, mimo obec „co to dá“ v kombinaci „na kolik si troufneš“ . Policajty jsme potkali za celou cestu 3x
- jídelníček v rumunských hospodách byl skoro jak přes kopírák, žádná velká nápaditost, ale zato jsme šli skoro na jistotu kdekoliv a bylo to chutné
- Rumunsko je plné kontrastů – bohatá moderní města a vedlejší vesnice s roubenými domky. Ve vesnici dřevěný hlínou olepený domek a vedle něj dvoupatrová novostavba. Bavorák poslední modelová řada a před ním povoz tažený vychrtlým koněm. Netuším, jak získávají peníze ti, co bydlí mimo město – obchod, hospoda, kostel, někdy kamenolom nebo pila, jinak vůbec NIC
- kolem silnic plno zvířat, leckdy zcela volně – ovce, kozy, krávy a všudypřítomní psi, co chtějí závodit a trhat nohavice
- plno dětí, často špinavých nebo bosých, ale usměvavých a mávajících na projíždějící motorky
- neuvěřitelné množství kostelů i nově budovaných z betonu, množství klášterů
- všechny možné i nemožné kvality silnic – v kopcích není problém, aby se 10x na 2km úseku vystřídal nový asfalt, starý asfalt a tankodrom – lavóry plné bláta s neznámou hloubkou
- vlídní lidé, kteří rádi komunikují a jsou ochotni poradit a pomoci
- krásná příroda plná kontrastů
- cena jídla i paliva srovnatelná, nebo i mírně levnější
9 dní na cestách…
8 chlapů na svých strojích
cca 3000km
Díky všem (abecedně):
Jan Micinka Kocourek – KTM990 Adventure
Jiří Drábek BMW R1200GS-LC Adventure
Olda Kyllar BMW R1200GS (frajer, co má 73 let a lítá jak ďábel )
Pavel Catman Kocourek BMW R1200GS Adventure
Petr Jergl Honda CBF1000
Rudolf Chytil BMW R1200GS
Tomáš Jepta Holinka KTM 690
Martin Holek BMW R1200GS-LC (5 dní s námi)
Bylo to prima, i když počasí mohlo být lepší
Drobná noticka na závěr (psáno při přepisu cestopisu z FB do článku na web) – po návratu jsem si v pátek 13.7. při motonehodě přivodil zlomeniny obou rukou, pobyl ve špitále, kde mě navštívil akorát syn Honza a Tomáš Holinka. Do 20.9. moji cestovní parťáci nenašli ani pár minut, aby se zastavili na pár slov, nebo alespoň zavolali. . Zato kámoši z V-strom party dojeli z Hrabyně (David s Májou), z Opavy (Lukáš), z Brna (Jura), Blanska a Boskovic (Leoš a Petr) a z Prahy (Zuzka). Díky vám, kamarádi, hodně jste mi zvedli náladu a povzbudili v tom trápení bez řídítek (y)