Rumunsko 2018 část 1.
Předem musím podotknout, že toto je pouhý přepis bez větších úprav, tedy tak, jak jsem na mobilu psal průběžnou reportáž z cesty a pořizoval obrázky. Kdo si chce prohlédnout větší obrázky, nechť navštíví můj profil na Facebooku. Omluvte tedy i chybějící diakritiku a občasné překlepy. Díky za pochopení.
Mapa – plán cesty: Klikni zde
Cestu jsem plánoval někdy od února, ale jako obvykle to zůstalo na mě, později se přidal i Petr a Tomáš a plán byl v hrubších obrysech hotov. Pak už jen vyrobení trasy po etapách po 300km pro navigace a chystat krámek. Skoro na poslední chvíli odpadl Pavel Šmíd se svým bílým V-stromem, takže nakonec 8 motorek.
21.6.2018
Prvnich 100km na cestě… ValMez, prvních pár dementů za volantem, ale cesta v klidu a pohodě, počasí je příznivé.
Na cestu vyrazila v 7:30 sestava Pavel Kocourek , Petr Jergl , Jiří Drábek , Olda Kyllar , Rudolf Chytil
Kolem poledne za námi mají vyrazit ještě Jan Micinka Kocourek , Tomáš Holinka a z Ostravy Martin Holek , který se s Honzou domluvil přes FB na společné jízdě…
Pokračujeme směr Makov – Žilina – Poprad – Košice – Malá Trňa
Od slovenského Martina jsme najeli na dálnici, abychom se posunuli v čase a nadjeli nějaký ten kilometr. Tatranská Štrba – koliba s chutným obědem, odtud už jedeme kochačku po silnici kolem dálnice.
V Popradu na obchvatu mě pustila dopředu fešanda v nějaké plechovce, akdyž jsem stál v pruhu vedle ní, dali jsme krátkou řeč, že taky jezdí, minulý týden si tak trošku lehla a doporučila nám prima cestu přes kopce na Rožňavu… OK, odbočujeme přes Spišskou Novou Ves na jih a na konci města hledáme benzinku… drahé… drahé… nedůvěryhodné… a najednou nic – stoupáme do kopců. Zastávka v lese, vaříme kafe a svačíme. Pokračujeme do kopců a Petr mi hlásí, že má ukazatel paliva na nule…a já taky…
Opatrně s ohledem na spotřebu sjíždíme z kopců serpentinami, až mi bramborák zakucká a jsem v pytli… Olda mě předjel, nehledí na nic a mastí dál jak šutr. Naštěstí mám kanystr, dolívám dva litry a jedeme dál. Sjeli jsme na hlavní, kde čekal Olda s Petrem a jedeme směr Rožňava…policajtky s radarem se ptám na radu, kde je čerpačka a opatrně jedeme k městu….škyt…škyt…a jsem úplně na suchu. S kanystrem jede Jirka k benzince u Kauflandu a dovezl benál mě i Petrovi, protože ten chcípl o kilometr dřív . Dotankováno a pokračujeme dál na Košice a dojíždíme do Malá Trňa, penzion Kolonia…parada …penzion na konci vesnice vnořený do lesa, viditelně se tudy prohnal nějaký liják jak nám po chvíli potvrzuje majitel Jožko. Ukládáme se do „Domček starej mamy“ nad bazénem, plavky a hurá do 32° vody. Pivo, relax, cca za hodinu dojeli naši rychlíci Tomáš, Honza a Martin.
Zábava, obrovská večeře a spokojený spánek.
Až později jsem zjistil, že jsem na okně zapomenul pytlík s Oldovou kamerou, kterou chtěl nastavit…prý se nic nenašlo…
22.6.2018
Sjíždíme do údolí do města Borsa a nacházíme krásné bydlení v Pensiunea Valcinet – báječné ubytování, venkovní zastřešené posezení, kuchyně, moderní, prostorné, čisté… Domluva anglicky s majitelkou nebo její 13letou dcerou Obchod hned v budově – doporučuji!!
23.6.2018
Od rána v nepromoku, nevlídné počasí. Vyjíždíme po úbočí hor, v 5°C potkáváme stánky s medem a dojíždíme na hřeben na parkoviště, kde vlevo je koliba a vpravo komplex budov – klášter Prislop. Úžasná Rumunská panoramata se schovávají v oparu, takže po oddychu startujeme na cestu dolů.
Při vyjíždění ze silnice 18 na silnici 17 byl dost kurevský kopeček a nepříjemné zastavení. Registruju, že vedle mě zastavuje Olda, šlápl do prázdna a ustlal si. Vyjel jsem pár metrů nahoru na hlavní, zastavuju u svodidel, blikačky a běžím zpátky Oldovi pomoct zvednout motorku. Naštěstí se stroji ani Oldovi nic nestalo, takže všichni pokračujeme vlevo nahoru do serpentin na Pasul Mestecanis (sedlo) po krásném novém asfaltu. Nahoře zastávka na horké kafe a vzadu ve dvoře záchod…architektura jak ve filmu Tři veteráni . Raději jsem zůstal v dešti venku a pustil to do trávy, vevnitř bylo nedýchatelno.
Pokračujeme dál po silnici č. 17. Cesta údolím směr Bicaz. Po poledni dokonce vylezlo slunko, oběd na břehu řeky na odpočívadle v tričku. V Obci Pajorata dotankujeme a přes kopec jedeme po 175B na silnici 17B. Pokračujeme bez nepromoků, z potůčku, co byl před 30km, je najednou už hučící řeka.
A sakra – z původního asfaltu je najednou jen kamenitá děravá cesta, jedeme snad 10km prvního Rumunského offroadu. Petr na svojí CBF1000 brble, že mu to Hondička neodpustí, ale nějak jsme ty díry a louže překonali .
Petrovi na Hondě zlobí řetěz, hledáme klíče 22+27 na povoleni kola, naštěstí domorodci něco vyhrabali, když už si je nevzal klíče s sebou.
Sjeli jsme do města Bicaz a zjišťujeme, že je vše beznadějně obsazeno. Do hotelu na břehu jezera se nám moc nechtělo – vysoká cena a chlad od vody jsme ani moc nevyhledávali. Ve městě dva penziony a na výjezdu hotel. Mladý sympatický hoteliér doporučuje, abychom vyrazili směr soutěska a že u Červeného jezera v mnoha hotelích určitě bydlení najdeme. OK
Bicaz …kráááásné, to musí každý vidět !!
Najizdime do soutesky Serpentiny pod nami…tudy jsme jeli..
Serpentiny pod námi, tudy jsme jeli
V oblasti Red Lake na konci soutěsky Bicaz jsem zkusil hotel Turist ubytování za rozumný peníz…bazén,večeře, pivo. Jdeme si zablbnout do krytého hotelového bazénu a pak na večeři. Dvě piva a spánek v pohodlné posteli.
Co si dáme k večeři?
ciorba de pui – kuřecí polévka (čti ČORBA)
ciorba de burta – dršťková
Torchitura – masová směs obvykle s kukuřičnou polentou
Miaci cu – masové válečky, podobné čevapčiči – moc dobré, na jídelníčcích obvykle nebývají napsány
Druhá část cestopisu je dostupná zde