Alpy a Dolomity – expedice levé-pravé koleno 2017 3. část

Dolomity-Alpy – den pátý  pondělí 26.6.

horší a horší na vzpomínání na všechny detaily 

…vzbudil jsem se kolem 5:20 a četl novinky na netu, studoval počasí atd… V 6:41 jsem odeslal SMS Jirkovi, Rudovi a Richardovi, kteří spali v jiné části budovy, aby se ozvali. Volal Jirka a pak Ruda, domluvili jsme se, že zkusíme odjezd v 7:30, protože je toho před námi dost a bylo by prima stihnout i zítřejší Grossglockner. Snídáme, pakujeme, balíme na motorky. Zaplacení 18€ u paní domácí, závěrečné foto a vyjíždím z řady pozpátku, dávám jedničku a se zalomenými řídítky jsem si ustlal. Vše v pořádku, až na prasknutý pant u bočního kufru, který ale jinak drží, tak to neřeším… Rozlučka a odjezd. Z okolních kopců stékají mohutné proudy vody z tajících sněhových polí. Fleecová vesta pod bundou byl dobrý nápad, 8-12°C

Po cca 18km se objevila vedle silnice voňavá klobáska….prd…benzinka a všichni se na ni vrhli jak na tu klobásku. A sakra…ona je samoobslužná a tak musíme zjistit, jak na to tankování. Postup jsme nakonec vypilovali – Vložit kartu, zadat PIN, zmáčknout číslo stojanu, natankovat, odjet. Snad odečtou správnou částku :O Sundávám vestu, je už teplo. Loučí se s námi Michal, který chce jet vlastním tempem a možná i jinou cestou, protože na GG už byl.

Nasedáme a ve Spondigna odbočujeme vpravo na SS38 směr Merano. Vyjížďku na Rechenpass a zpět jsme z časových důvodů vynechali. Jedeme údolím a kolem nás jsou sady s olivami, které jsou na mnoha hektarech kropeny mlhovinou z vody a při výhledu do dálky je takových sadů mnoho. V Meranu jsme si udělali maličkou pauzu na ulici, která tvořila stromy parádní stinný tunel. V hustém provozu vyjíždíme ven z města na sever po SS44. Provoz je hustý a skoro se nedá předjíždět, až po 20km se to zlepšilo.

V městečku San Leonardo in Passiria odbočujeme vlevo směrem na Passo Rombo – Timmelsjoch http://alpenrouten.de/alpenpaesse-verkehrsinfos-wintersperr…&
V některých cestopisech je to uváděno jako nejkrásnější alpský průsmyk a musím přiznat, že je opravdu moc pěkný. Dlouhá 30km stoupání i klikaté serpentiny, lesem i otevřenými stráněmi stoupáme stále nahoru až dojíždíme asi třemi tunely k vrcholu ve výšce 2509 mnm. Přečtěte si pokec z jiného pera třeba tady https://www.novinky.cz/…/278009-alpske-prusmyky-uvolnuji-ad… nebo na oficiálních stránkách http://www.timmelsjoch.com/Kolem cesty jsou asi na 3 místech zajímavé hranaté tubusy, kam se dá vejít a fotit scenérie ze zcela jiné pozice, než jen ze silnice. Nahoře, jako na každém sedle, je občerstvovací stanice, tady je vlastně už za čárou v Rakousku.

Passo Rombo – Timmelsjoch

Passo Rombo – Timmelsjoch

Šel jsem s Petrem na výzvědy do restaurace, polévka asi za 9€, tak jsem ji nechali pro jiné hladovějící, koupili nálepky za 3€ a vracíme se 50m zpět do Itálie. Ruda mezi tím vybalil vařič a vaří kafčo. Sportovní nadšenci na protější straně silnice mají v pohotovosti stánky s občerstvením pro nějaký cyklozávod a přijela skupinka rakouských motorkářů s výstražnými vestami a nápisy servisní doprovod (nebo tak nějak). Za chvíli přijeli i dva frajeři od rakouské Polizei na motorkách, chvíli postávali a pak jeli někam bokem. Když jsem asi podesáté upozorňoval, že cyklisti nás budou brzdit, konečně se banda sebrala a s přijíždějícími prvními magory na kolách jsme rychle vypadli směrem nazpět přes tunely dolů. Doprovod nás občas drsně předjel a domáhal se místa pro cyklisty, ti nás dojížděli nebo naopak brzdili v rychlosti 60-80kmh :O , ale bez nehody jsme se dostali až dolů. Na parkingu vedle Carabinieri (italská policie) ve Fiatu Panda jsme počkali na ostatní a pokračovali dál na hlavní křižovatku. Všude se motali cyklisti a stylem jízdy si koledovali o zkrácení cesty korytem potoka :/ . Za vesnicí je doprotivky zastaveen provoz kvůli těm cyklistům a míjíme kolonu min 4km dlouhou a najíždějí další auta a motorky…postojí si  .

Ze San Leonardo in Passiria vede naše pokračující cesta přes 2094mnm. Jaufenpass / Passo di Monte Giovo http://alpenrouten.de/Jaufenpass-Monte-Giovo-Passo-di_point… Opět kvalitní silnice, krásné vyhlídky na kopce i údolí a nahoře opět dřevěný srub s občerstvením a nálepkami. Obvyklá fotopauza, zasloužená zmrzlina a jede se dál po SS12 směr Brixen/ Bressanone https://cs.wikipedia.org/wiki/Brixen – určitě si pamatujete, že zde byl ve vyhnanství K.H.Borovský 22 . Na severním okraji města na pumpě Q8 doplňujeme benzín a u pultu pokecáme s dvěma děvčaty z CZ a Sk, co jsou zde zaměstnané. Dobrovolně.

Vyjíždíme pro provinční SP29 z města a stoupáme po pěkných vedlejších cestách nad město a noříme se do lesů a velkých pastvin. Až už to vypadá, že jedeme někam do pekla, najedeme na SS244 ve vesnici Longega a pokračujeme na sever na San Lornezo – Bruneck – Rasun Anterselva a po SS44 stoupáme k hranici Rakouska přes průsmyk Staller Saddle http://alpenrouten.de/Staller-Sattel-Stallersattel-Stalle-P…

Sjíždíme po rakouské L25 dolů z průsmyku a zastavuju před křižovatkou ve vesnici Huben. Po kontrole meteoradaru a navigace jsem musel skupinu postavit před jasné rozhodování – zůstat někde v okolí Lienz a na Grossglockner jet až ráno, nebo ho sjet ještě dnes. Je cca 19hod, do Heiligenblutu je to asi 25 min. cesty. Poslední vjezd je ve 20:45, uzavření průsmyku ve 21:30.
Já jsem za sebe prohlásil, že jedu a čekat na ranní déšť nebudu, protože za zítřejší očekávaný deštivý průjezd a minimální viditelnost platit 25€ nebudu. Hned se rozhodl Petr, Honza a Tomáš. Ač utahaní, nakonec se všichni ostatní taky přidali. Startujeme a mažu naplno v rámci limitů na Lienz-Heiligenblut, který je u paty GG.

Grossglockner parking

Je 19:29 a platím kartou na mýtnici

. Sleva za 8 motorek a pozdní čas – místo 25€ platíme jen 19€. Pán v budce potvrdil očekávaný déšť a uklidnil mě, že nás nebude po 21:30 vyhánět s bajonety z průsmyku  Starujeme širokánskou silnicí do kopce a začínají zatáčky v lese, postupně porost mizí a zůstávají jen tráva a kamení. Serpentiny se střídají s dlouhými stoupáky a nakonec odbočujeme na kruháči vlevo na vyhlídku Císaře Franze Josefa. Kdo by čekal nějakou budku, tak se plete, stejně jako já. Obrovský komplex budov, několikapatrové garáže a možnost výjezdu na střechu. Protože je pondělí večer, jsme na GG skoro sami, prdíme na značky a vyjíždíme točitým výjezdem až do horního patra na střechu. Po zaparkování jsme na svahu směrem k vyhlídkové plošině uviděli něco v trávě. Postupně jsme došli blíž a uviděli jsme asi 4 sviště !! Když po chvíli přijel i Tomáš a Honza, tak nám vyprávěli, jak jim svišti běhali přes cestu, až se málem vymázli 22 . Ledovcové jezero, které bylo původně pod námi, bylo plné zbytků sněhu a kamenitého bordela, jen ne vody. Fotky, SMSky, sjíždíme točákem dolů ke kruháči a mažeme ještě za světla k vrcholku průsmyku. Projíždíme dvěma tunely a zastavujeme před klesáním u sněhového pole, kde je zaparkovaná sněhová rolba. Skotačíme na sněhu jak malá děcka a pokračujeme dolů po prázdných zatáčkách.

Je asi 21:15, když projíždíme dolní mýtnicí a odbočujeme snad 100m za ní vpravo k první ceduli „Zimmer frei“ Bauernhof Embacherhof. Paní Klára sice nabízela 35€, ale překládal jsem klukům nejdříve pokyn, aby se hodně hérecky ksichtili na cenu a tak nakonec cena skončila na 25€ i se snídaní…hi hi. Krásný dům pohodlné postele a výborná sprcha. Paní Klára nám udělala dvě konvice kafe za 10€ dohromady a tak jsme plkali venku u stolu dlouho do tmy a pojídali pamlsky, které nebylo potřeba vozit domů  .

Jdeme spát a nějaké chrápání nikomu nevadí, protože usínáme jak zabití po cca 450km ….

Alpy – den šestý- úterý 27.6.

Alpské silnice

Vydatná snídaně na statku paní Kláry

Vstáváme pod Grossglocknerem, jdeme na snídani domluvenou na 7:00-7:15 Prší. Sice ne moc silně, ale je mokro.  Všichni pokyvují, že rozhodnutí sjet GG včera bylo rozumné. Čerstvé bulky, pecen tmavého hutného chleba, káva, salámy, sýry, marmeláda, pravé žluťoučké máslo… postupně jsme snědli všechno, kromě nádobí. Vytáhli jsme motorky z garáže, balíme krámek a startujeme po rozloučení s paní Klárou. Po cestě na Zell am See míjíme mnoho baráků s cedulí „Zimmer frei“.

Projeli jsme se po Zellu, ale nebylo kde rozumně zaparkovat, takže najíždíme zpět na hlavní a jedeme směr východ a pak na sever směrem na Salzburg. Petr protestuje, že plánovaná Postalmstrasse za moc nestojí, tak ji nakonec vynecháme.

Při jízdě po širokánské kvalitní silnici opět zůstává mezi mnou a Pavlem velká mezera. Opět mám pocit, že jedu sám, protože skupina za Pavlem je pak už semknutá. Zpomaluju, protože asi teda jedu moc rychle, až se vzdálenost zmenší, postupně přidávám a situace se opakuje. Pavel se mě v interkomu ptá, co se děje, vysvětluju, že chci jet společně s ostatními a ne mimo skupinu, trochu na sebe vrčíme a nakonec jsem pustil všechny před sebe a zařadil jsem se až úplně na konec za Rudu. Užívám si pohled na vlnícího se hada motorek v jedné řadě nebo při střídavé jízdě ve dvou řadách…podle situace. Vpředu jede Pavel a pak to převzal Petr.

Mininádraží pod Orlím hnízdem

Kehlsteinhaus – Orlí hnízdo

Projíždíme Salzburglandem, hodně lesů, krásných přírodních scenérií, hradů a zámků na kopcích. Zastavujeme na benzince a sundáváme ranní nepromoky. Při diskusi se trochu poštěkáme kvůli chování ve skupinové jízdě, Ruda tak nějak nesnesl moji kritiku za poslední dvě hodiny jízdy vzadu za nim, nakrknul se a vyrazil na cestu sám s tím, že už ho to nebaví   . No, je už velký a bránit mu nemůžeme. Vzhledem k tomu, že za kopcem je 25km vzdálený Berchtesgaden, startujeme, sjíždíme z dálnice a přes Hallein stoupáme k Obersalzbergu. Ve městě jsme ještě zahlédli Rudu, který bez navigace taky sjel z dálnice.

V Berchtesgadenu jsme jeli podle směrovek na Kehlstein a zaparkovali na parkovišti kousek od stanice autobusů. Právě odjížděla parta bikerů z Finska, dva dali lístek, takže Petr a já jsme nemuseli platit parking za 3€. Vedle parkoviště je velikánská restaurace a autobusové nádraží. Za 16,10€ sedáme do busu, který řídí asi 65letý šofér a rozjíždíme se do kopce. Nejdříve mluvený doprovod v němčině, pak i v angličtině…tak jsem to slyšel 2x  Úsměv na rtu se začíná vytrácet, když bus vyjede na úsek, který odkrývá pohled do údolí. Jak se nedržíme řídítek, tak to je najednou dost nepříjemné, jaká je vpravo jáma :O . Úzká silnička pro jedno auto se najednou rozšíří, míjíme čekající busy shora a pokračujeme dál až na horní stanoviště. Vystoupíme z busu a hned stoupu do fronty k okýnku, abychom si rezervovali čas na návratovou linku ve 14:45. Je cca 13hod, takže máme dost času na prohlídku Orlího hnízda  http://www.kehlsteinhaus.de/

100m chodba do skály a 124m nahoru originálním výtahem nás dovedlo do chodby v Orlím hnízdě. Venkovní restaurace je obsazena obědvajícími lidmi, obědy za 10-15€, pivo za 3€. Šlapeme po schodech na plošiny dál nad barákem a z východu se valí husté mraky. Stíháme pár fotek a jdeme nazpět. V sluneční chodbě si čtu panely s informacemi o historii domu (zabrán a dobudován tuším v 1938 pro Hitlera, který zde byl jen 10x) a připojuji se ke skupince polských turistů, co si koupili průvodce s výkladem. Nejdříve německy a pak polsky, mám to zase 2x  . Přišel Richard, začal se docela hlasitě česky vyptávat a profláknul moje inkognito a vedoucí skupiny nás vypoklonkovala, že je to privátní….i tak to bylo zajímavé…  . Počasí se kaboní, jedeme dolů výtahem a vlhkou kamennou chodbou na stanici busu. Odjela jedna skupina ve 14:20 a přijela jiná, skoro samí Japonci s foťáky. Mraky jim asi moc prostoru na focení nedají, natož pak počínající déšť. Jedeme dolů a mažeme do restaurace. Dali jsme si burger nebo klobásku a mezi tím přestalo pršet. V restauraci obsluhovala sympatická Slovenka, za kolegyni měla zrzavou Maďarku. Prázdninová brigáda za cca 2000€ + strava a bydlení.

Nasedáme a vyrážíme směr Salzburg. Kousek za Berchtesgadenem znovu začíná pršet, dáme nepromoky a jedeme dál. Dálnice na Linz vede kolem Mondsee, kde bychom se jinak stavili na koupání, ale je chladno. Objíždíme Linz a odbočujeme na vedlejší silnici směrem na Vyšší Brod. Po natankování sundáme konečně nepromoky a vyjíždíme táhlé zatáčky po suprové silnici do kopců a brzy se ukáže bývalá celnice a dojíždíme na břeh Vltavy ve Vyšším Brodu, kde se ubytujeme ve vodácké ubytovně na břehu Vltavy. Motorky jsme schovali dolů do skladu lodí, na maličkém pokojíčku se nás směstnalo všech pět a jdeme na pivo a něco k snědku. Potkali jsme mezi vodáky borečka od Plzně, co taky jezdí na V-stromu a s ním tam byl fousatý dlouhán ze servisu u Mladé Boleslavi (aktuálně nevzpomenu jméno ani vesnici, tipuju asi od Matesa). Pokecali jsme si o motorkách, jejich bolestech a servisních zkušenostech a šli spát za zvuku hulákajících vodáků pod okny 

Dolomity-Alpy – den sedmý- závěrečný středa 28.6.

snídaně ve vodácké restauraci, klidné a ničím nerušené ráno, plno vodáků a vodaček v plavkách… Sedáme na motorky a vyrážíme před devátou směr domov. Jirka to vzal na Líšov za kamarády, se kterými se dlouho neviděl, my zbylí čtyři jsme přes Borovany jeli na Třeboň, J. Hradec, Pelhřimov s obědovým cílem Motorkářské doupě Humpolec http://www.motorkarskydoupe.cz . Bohužel ale přes týden je zavřeno, otvírá jen v pátek-sobotu-neděli. Zrovna ale přijel majitel, pozval nás dovnitř a u kafe a birellu jsme asi hodinu plkali o naší cestě a jeho plánech. Docela se mi líbil jeho projekt partnerských motodoupat po republice, kde když nafotíš alespoň dvě návštěvy, tak máš zdarma nocleh v Motodoupěti – viz web. Je prima, že se dá dokupy seznam cílů pro různé výlety, které jsou prověřeny a doporučeny .

Motorkářské doupě Humpolec

Odpojil se Pavel na stromku a mazal po dálnici k domovu, protože chtěl být brzo doma u dcerky a na uvařenou rajskou omáčku  .
Poděkovali jsme a vyrazili už jen ve třech dál směr Žďár, a v Novém Městě na Moravě na Shellce jsme dali malý oběd a pokračujeme dál na východ. V Sebranicích u Boskovic se rozloučil Petr na Hondě, protože musel na chalupu k Jevíčku něco vyzvednout. Do Prostějova jsme tedy z devíti bikerů dorazili jen dva – já na stromku a Richard na R1200GS.

Co závěrem –
– Byl to úžasný výlet s mnoha zážitky v nádherné přírodě a na různorodých silnicích. Kupodivu bezpečněji jsem se cítil v provozu na silnicích venku, než u nás.
– Musím poděkovat všem kamarádům, že jsme se dokázali dát dohromady a vyrazit na tuto cestu, sám bych to asi nechtěl jet, není to cesta kolem komína, ale je fakt, že všude jsme potkali milé lidi, kteří se chovali přátelsky.
– V Rakousku bylo dost radarů a dokonce i na místech, kde by to nikdo nečekal, nejsou ale příliš nápadné. V Itálii jsou radary třeba i tři v jedné vesnici, ale jsou to oranžové válce, viditelné z dálky – prevence je perfektní. Policajty jsme potkali snad 3x v Rakousku a dvakrát v Itálii, takže ani potíže s kamerami nemohly být.
– Plánování se vyplácí – vědět, kde je poslední benzinka, kde najít kemp nebo rozumný penzion – to vše ušetřilo nervy a dávalo jistotu, že vše dopadne OK. Jistě, se zlatou kreditkou nepotřebuju ani stan, hlavu složím v kdejakém hotelu za 60€, ale tak bohatí zase nejsme. Obvyklá cena v privátech je cca 20-25€, v kempu kolem 15€, záleží na sezóně a míře obsazenosti, takže se občas dá na privátech smlouvat.
– Měli jsme v helmách intercomy, většinou Interphone, s těmi potíže nebyly. Připojený Nolan do toho vnášel nesoulad a proto nešlo spojit víc jezdců. Vetšinu času to bylo rozpojeno na dvě skupiny. Interphone F5MC umí 6 jezdců bez potíží, F6sport umí jen 4 a s tím Nolanem (jinou značkou) se nespojí vůbec  .   F5MC je prostě super .
– Na cestu je dobrá platební karta, dá se platit na mnoha místech, ale ne všude. 200-300€ v kapse je nezbytnost pro placení v některých hospodách, mýtnicích, obchodech.
– Rakouské průsmyky jsou zpoplatněny, v Itálii jsme neplatili nic, jen upomínkové nálepky v průsmyku (cca 3€ za kus).

– Nakonec asi poznámka ke Grossglockneru – cesta to je moc pěkná a chtěl by i víc času k výstupu na všechny ty vyhlídky. Jeli jsme ale hlavně za zatáčkami, tak to tentokrát oželím a snad mi kamarádi nezazlívají, že jsem je donutil jet ještě večer za sucha. Pro mě ale GG není takovou modlou, jak je u nás prezentován. Když si představím tu masu lidí, co tam jezdí, musí to být docela opruz, jak si všichni překáží. Italské průsmyky se mi líbily podstatně víc a právě tam bych se chtěl někdy znovu vydat. 25€ za GG si prostě moc rozmyslím.

Ještě jednou díky (podle abecedy) Jan Micinka Kocourek Jiří Drábek Michal Koláček Pavel Šmíd Petr Jergl Richard Žák Rudolf Chytil Tomáš Holinka za bezvadnou společnost a spolujízdu. Určitě rád vyrazím s Vámi zase na nějakou další cestu.